CHYTRÉ BOTY

„A nechcete zkusit tyhle?“ snaží se prodavač vyřešit mé už poměrně dlouhé vybírání nových bot. Chtěla bych nějaké pohodlné, na dlouhé vycházky. Chodím s hůlkami, abych dala chůzi sportovní charakter a někdy nosím v batohu fotoaparát. Rovnám si u toho myšlenky. Aby si člověk mohl rovnat myšlenky, potřebuje, aby se ty myšlenky netočily kolem bolavých nohou, nebo vzniklého puchýře.😒 Takže to chce dobré boty. Ty staré byly dobré, ale protože chodím opravdu hodně, už chudinky dosloužily. Prodavač ode mne tyhle informace má a celkem ochotně mi nosí požadovaná čísla těch bot, které si chci vyzkoušet. Teď ale drží v ruce pár, který jsem si nevyžádala. Prohlížím si je. Zdají se být dostatečně široké, podrážka je ohebná, ne však tenká. Jsou šněrovací, nejsou těžké, v podstatě splňují kritéria, které si od trekové obuvi slibuji.🧐 Ale vadí mi barvy. Neonové pruhy mi do přírody připadají zbytečné. „To jsou ochranné prvky.“ reaguje prodavač na mou výtku. „Tyhle boty ještě nejsou sériové. Je to úplná novinka, která se teprve testuje. To jsou totiž clever shoes, chytré boty.“ Zdvihnutým obočím vyjádřím svůj údiv beze slov a tak prodavač kuje železo, dokud je žhavé. „Lze je propojit s mobilní aplikací a ony vás potom jejím prostřednictvím navedou na správný způsob chůze.“ Pořád mlčím, prohlížím boty ze všech stran, přemýšlím o tom co říká, a on pokračuje: „Stojí 3500,- korun, což, jak jistě uznáte, není na takový převratný výrobek přemrštěné. A navíc, pokud by vám nevyhovovaly, můžete je do čtrnácti dnů vrátit. Zpět dostanete 75% ceny. Výrobce pouze chce, abyste své výtky napsala do formuláře na jeho stránkách, aby měl zpětnou vazbu.“ No, tři a půl tisíce jsem původně za boty dát nechtěla, ale zase mě láká vyzkoušet jak vlastně fungují. Ještě chvíli váhám, ale nakonec si přece jen nesu chytré boty v krabici domů.😉

Už večer stahuji do telefonu aplikaci přes QR kód na krabici. Výrobce vyžaduje registraci a při ní pokládá dost osobní otázky. Pohlaví, věk, závažné zdravotní komplikace, dokonce užívané léky. Pak se aplikace spáruje s botami a vyzve mě, abych se obula a na rovné podložce stála asi tři minuty. Poslechnu. Nic zvláštního necítím, ani neslyším. Po uplynulé době mi cinkne telefon. V esemesce mi píšou moje nové boty: Dobrý den Jitka, vážíte 59,3kg. Podíl tělesného tuku je 16,2kg, podíl vody 31,2l, svalové hmoty máte 29,8%. Krevní tlak máte 110/70mmHg, tepová frekvence je 77 t/min. Délka vašeho chodidla je 23,8cm, z toho odvozená výška je mezi 158 a 163cm. Nyní udělejte 5 běžných kroků dopředu. – Pane jo!😵 Vyrazilo mi to dech! Vždyť ty boty toho o mě ví víc, než já sama! Jasně cítím, že se mi samým vzrušením zvýšila tepová frekvence, když vtom mi cinkne další SMS. Opakuji – nyní udělejte 5 běžných kroků dopředu. A jo, já vím! Vzpamatovávám se z překvapení a plním příkaz. Pak přijde další zpráva: Průměrná délka vašeho kroku je 67,3cm. Získaná data jsou uložena. Budou použita k vyhodnocení vaší chůze. Děkuji. To je bomba! Zouvám boty a ihned jdu zjistit, kdy nejdřív můžu vyrazit do terénu. Zítra odpoledne by to šlo. Já snad ani neusnu, jak jsem zvědavá.

Konečně stojím na cestě pod Pálavou, v ruce hůlky, v kapse telefon, v batohu na zádech fotoaparát. Je moc pěkný den. Babí léto. Stromy už se barví, ještě není chladno, ale už není ani úmorné vedro. Včera foukalo, takže je daleko vidět a všechno je prozářené podzimním sluncem.☺️ Zapínám aplikaci a boty mě vyzývají, abych se dala do pohybu. Ještě neujdu ani sto metrů, když mi přichází esemeska: Výrazně přetížená pata. Jitka zkraťte svoje kroky. Aha! Funguje to! Botám se zdá, že moc dupu.😁Pokračuji tedy kratšími kroky. Zpočátku se musím soustředit, ale docela mi to jde. Po nějaké době znovu cinkne SMS: Zatížení plosky není rovnoměrné. Jitka narovnejte páteř. Zasuňte bradu, lopatky blíže k sobě, ramena níž.No potěš! Dneska to bude zajímavá procházka. Narovnám se v zádech, ramena spustím níž a znovu vyrazím. Je pravda, že i ty kratší kroky se mi teď dělají líp.😎 Ujdu asi kilometr, když se mi boty znovu připomenou:Pata není kolmo na Achillovu šlachu. Hlídejte kotníky Jitka. Tlačte je směrem ven. Kolena také. Teda je to pěkná dřina. A to jsem si myslela, že chodit už umím.😆

Soustředím se na své tělo a to je pro mě nové. Vždycky jsem při chůzi řešila momentální starosti, nebo jsem prostě pozorovala okolí a hledala pěkné záběry na fotku. Dneska je to jiné, ale docela mě to baví. V duchu blahořečím prodavači, že mi boty nabídnul. Vtom přichází další esemeska: Vaše chůze je dobrá. Pro lepší kondici a menší zatížení chodidla je třeba snížit váhu o 2,3kg. Zvyšte tempo. To je srandista, ten umělej inteligent, nebo kdo mi to vlastně píše! To jsem tedy zvědavá, jestli se MU podaří MĚ zhubnout!!😂 Mám z toho legraci, ale skutečně přidávám do kroku. Terén není zase tak náročný. Neškrábu se na vrchol Pálavy, ale jdu po její vrstevnici směrem k Věstonicím. Asi po dvaceti minutách přichází další zpráva: Váš metabolismus je zrychlený, dostáváte se do spalovacího režimu. Nepolevujte v tempu.Tak sláva! Nepolevuju, pádím dál. Otevírá se přede mnou překrásná scenérie. Mezi stromy se vine cesta a na jejím pomyslném vrcholu, než se zlomí a utíká dolů k Věstonicím, je vidět prostřední nádrž i s mušovským kostelíkem. Celý výjev se koupe v teplých podzimních barvách.🤗 To chci mít na fotce! Zastavuji a z batohu lovím svůj Olympus. V kapse pípne příchozí esemeska: Nezastavujte se! Jste ve spalovacím režimu.No jo, chvíli vydrž, já si to jen vyfotím a zase poběžím… povídám si v duchu se svým virtuálním koučem. Zjišťuji, že jsem poměrně udýchaná a že neudržím foťák dost pevně. Chci totiž zoomovat a ani zabudovaný stabilizátor to nespasí. Hledám, kam bych aparát postavila, protože stativ sebou na procházky netahám. Znovu pípne zpráva: První varování: nezastavujte se! Jste ve spalovacím režimu.Jak to myslí – první varování? Trénuje mě na maraton, nebo co? Když říkám, že si to vyfotím, tak si to vyfotím!😤 Snáším na hromádku dvě větve, kámen, svůj batoh a bundu a stavím provizorní stativ. Další příchozí zpráva už vyloženě vyhrožuje: Druhé varování: nezastavujte se! Budou provedeny kroky ke zrychlení vašeho metabolismu.To jo! Asi na mě pustíš psa viď, ty chytrej! Prohlížím si záběr v hledáčku a ještě nejsem úpně spokojená. Posunuji „skorostativ“, když v tom mě začnou brnět chodidla.😲 Co to je? Skoro jako by do těch bot šla elektrika! Je to nepříjemné! Vysvětluje mi to další zpráva: Jitka běžte! Pohybem se vibrace přeruší.Co teď? Nastavený záběr vyfotím, ale už z něj nemám žádnou radost. Už vždycky bude tenhle obrázek spojený se vzpomínkou na donucovací praktiky nějaké umělé inteligence. Každopádně mě brní až pálí chodidla a tak všechno sbalím, odnesu kámen a větve z cesty a dám se znovu do pohybu. Když zrychlím, brnění skutečně přestává. Moje radost z hezkého dne a příjemné procházky taky přestává. Přemýšlím o tom co se mi stalo, a jestli to přijmu jako nutné zlo k dosažení nějakého cíle, nebo jestli budu uražená. Tok mých myšlenek přerušuje zpráva: Zatížení plosky není rovnoměrné. Jitka narovnejte páteř. Zasuňte bradu, lopatky blíže k sobě, ramena níž.Hm…asi se u toho přemýšlení zase hrbím. Narovnám se, aby mi přestaly chodit další esemesky a možná i z obavy, aby boty zase nepoužily donucovací prostředky. Už jsem zase udýchaná. Nejsem si jistá, jestli se mám cítit unavená, nebo šťastná, že jsem ve spalovacím režimu. Jsem ve Věstonicích. Jdu kolem hospody, stolky mají ještě venku. Mám žízeň. Jsem ochotná vydržet i zásah bleskem, hlavně se potřebuju napít. Objednávám si malé pivo. Boty zatím neprotestují. Když slečna přinese orosenou sklenici, skoro ji vdechnu. Je mi líp.🤪 Boty nic nepíšou a díky uhašené žízni je den zase pěkný, teplý a slunečný. Bohužel jen chvilku. Přišla totiž další zpráva: Přijaté kalorie neodpovídají energetickému výdeji. Zvyšte tempo a pokračujte 3h28min.To víš že jo! K autu to mám ještě asi třičtvrtě hodiny. Půjdu kolem vody, a možná udělám ještě nějakou pěknou fotku. Buzerovat se u toho ale nenechám! Vypínám aplikaci a s pocitem rebela si dávám ještě jedno malé pivo.😝 Vyrážím svým tempem k vodě. Než dojdu k autu udělám ještě dva pěkné obrázky. Jsem příjemně unavená a mám čistou hlavu. Je mi dobře. Už totiž vím, že ty chytré boty vrátím. Nejsem pro ně vhodný uživatel. Ale nebudu na ně vzpomínat ve zlém. Něco mě přece jen naučily. Vždycky když někam půjdu, narovnám se a zkrátím krok. Zkuste to taky. Vypadá to dobře a zvyšuje to sebevědomí.

Zdravé nohy všem přeje Jitka.