TEMNÁ HISTORIE

„V dnešním vyučovacím bloku výchovy ke zdraví se budeme věnovat péči o nohy. Nejprve si děti povíme něco o tom, jak taková péče vypadala v historii. Vrátíme se na počátek tohoto tisíciletí. Jen připomenu, že jde o dobu před Velkým sjednocením, kdy byli lidé příslušníky mnoha národů a mluvili odlišnými jazyky. Ještě neexistovala Rada Země a pravidla pro vzájemné soužití a zachování planety vytvářela organizace jménem Evropská unie, avšak pouze na části evropského kontinentu. Často se setkávala s nepochopením až odporem jednotlivých národů a jejich neposlušností a protesty. Přestože se lidstvo v této době považovalo za vyspělé společenství, existovala kriminalita, nemoci, které zabíjely, v některých oblastech planety byl hlad a dokonce se ještě vedly války. To jen pro ilustraci, abychom lépe chápali dnes probírané téma v kontextu doby. Ano Viléme? Chceš se na něco zeptat?“

„Paní učitelko co to znamená, že v některých oblastech byl hlad? Ten hlad měli lidé? A proč se nenajedli?“

„Ano, hladověli lidé. Nenajedli se proto, že žili v chudé společnosti, která jim nedokázala zajistit stálý přísun potravin. Jednotliví lidé a jejich společenské celky se poměřovaly svým bohatstvím. V době, o které se bavíme, byl majetek určující veličinou, která měla zásadní vliv na kvalitu lidského života. Jednotkou pro vyjádření majetku byla měna, lidově též nazývaná peníze. Pokud měli lidé těchto peněz nedostatek, měli omezený přístup k potravinám. Extrémním důsledkem této situace byla smrt hladem. Tohle téma ale budeme podrobněji probírat jindy, v předmětu nazvaném Optimální výživa, kde se pro lepší pochopení celé problematiky rovněž podíváme do historie. Teď se vrátíme k nohám. Aktivujte si své virtuální zobrazovací panely a já vám na ně pošlu obrázky dolních končetin.“

Skupina dětí se s ovladači v rukou rozmístila po prostoru učebny tak, aby každý měl pohodlnou polohu a prostor pro svůj virtuální panel. Za chvilku už se před každým žákem vznášelo tlumeně svítící 3D zobrazovací zařízení, v němž se pomaličku kolem své osy otáčely dva páry lidských nohou.

„Tak děti, obrázek je zhruba z dvacátých let jednadvacátého století. Ty větší nohy vlevo patří muži ve věku asi 68 let a ty menší, barevnější nohy vpravo patří ženě, staré asi 65 let.“ Blonďatý chlapec odložil ovladač, sundal si botu s integrovanou ponožkou a zíral na svou holou nožku. „Paní učitelko? To je chyba. Tohle nejsou lidské nohy. Poslala jste nám špatný obrázek!“

„Ne, ne Davide, obrázek je správný. Ty rozdíly, které vidíte, a klidně si sundejte boty všichni ať můžete porovnávat, to jsou kosterní změny. Jde o deformace, které vznikly nošením nesprávné obuvi a nesprávných ponožek po většinu života. U mužských nohou vidíte propadlou klenbu a drápovité prsty. U ženských nohou je rovněž propadlá klenba a vbočený palec. Tyto deformity už dnes na žádných nohách nenajdete.“

„Ale paní učitelko přece ani kůže není lidská. Takovou barvu žádná kůže nemá a ty drápy patří nějakému zvířeti, určitě.“ nechtěl se svého názoru vzdát David. Také některé další děti přikyvovaly, nebo hlasitě vyjadřovaly souhlas.

„Uklidněte se děti, hned si to vysvětlíme. Dnes se dožíváme průměrně 130let. Umíráme na vyčerpání životní energie a celkovou únavu organismu. Jen velmi vyjímečně zemře někdo mladší a vždy je to vnější zavinění, zkrátka neštěstí. Celá planeta se o takovém neštěstí dozví a všichni tiše vyjádříme svou soustrast. Dříve to tak ale nebylo. Lidé, jejichž nohy jsem vám zobrazila, nebyli ve svém věku v polovině svého života, ale spíše v jeho poslední čtvrtině. Trpěli řadou nemocí, které medicína neuměla definitivně odstranit. Příkladem jedné takové nemoci je Diabetes mellitus. Mezi lidmi se jí říkalo cukrovka a byla velmi rozšířená. Mluvím o ní proto, že právě tahle nemoc nohy velmi ohrožovala. Tiše a vytrvale ničila cévy a žíly v těle. Ty pak nemohly dobře zásobovat živinami a kyslíkem všechny tkáně. První viditelné příznaky této žilní nedostatečnosti se objevily právě na nohách, protože jsou nejdál od srdce. Kůže slábla, byla napadána řadou bakterií, virů a plísní, prodělávala různé záněty a velmi špatně se hojila. Řada takových malých válek na jejím povrchu způsobovala to, co se vám nelíbí na těch obrázcích. Tedy změny barvy a struktury. Nehty jsou jen trochu jiná forma kůže. Proto i ony trpěly ze stejných příčin. Nedostatek živin a špatné okysličení způsobovalo jejich ztluštění. Nedokázaly se ubránit plísňovému napadení a to jimi vytrvale a systematicky prorůstalo a měnilo jejich barvu a pevnost.“

„Paní učitelko a to oni lidi neuměli ty žíly opravovat?“

„Neuměli Janičko. Lékaři znali metody a postupy na zmírnění projevů žilní nedostatečnosti, ale kompletní neinvazivní oprava žil ještě nebyla možná. Někdy dokonce museli po příčinách potíží svých pacientů dlouze pátrat. Lidé totiž nenosili osobní indikátor, který by ohlásil každý tělesný problém, jak to dnes děláme my. Proto často o svých potížích dlouho nevěděli, nebo je podceňovali a snažili se je řešit vlastními způsoby. Bohužel tehdy ještě nefungoval ani Institut pravdivosti a relevance informací, takže lidé se třeba z obalu potraviny nebo kosmetiky dozvídali, že obsahuje „komplex látek“, který jim zlepší vitalitu a zdraví. Podobně například v oblasti výživy existoval výraz „superpotravina“, přestože se jednalo o takové součásti jídelníčku, které se již dlouho běžně konzumovaly. O takzvaném marketingu a reklamě si také budeme povídat, ale jindy děti. Teď se vrátíme k nohám.

„Paní učitelko? A dokázali lidi po takových nohách chodit? Muselo je to přece bolet?“

„Máš pravdu Verunko, nepříjemností a potíží z takto nedostatečné péče o nohy vznikalo dost. Pokud byla kůže ve velmi špatném stavu a došlo k jejímu poranění, třeba jen k drobnému, nedokázala se dobře zhojit. Z malé ranky, štípnutí nebo popáleniny mohl vzniknout velký, zanícený, otevřený vřed. Jeho léčba musela být velmi intenzivní, dlouhodobá a důkladná, ale i přesto se někdy nedařila. Pokud začala tkáň v ráně odumírat, museli někdy lékaři přistoupit i k amputaci končetiny. Ví někdo co to znamená? Ne? Amputace je úplné odstranění té části končetiny, která je takto postižená. Zpravidla se jednalo o jedinou možnost, jak zachránit lidský život.“

V učebně to zašumnělo. Děti se po sobě nejistě a poplašeně dívaly.

„Aničko, vidím, že tvůj osobní indikátor svítí červeně. Chápu, že tě takové informace rozrušily. Běž do atria, odpočiň si, napij se čerstvé vody, pozoruj ptactvo, nebo si natrhej květiny. Jakub půjde s tebou, abyste si mohli povídat. Zbytek mého vyučování si pustíte ze záznamu, až budete chtít.“

Drobná dívka a černovlasý chlapec vypnuli své virtuální zobrazovací panely, zvedli se a opustili učebnu.

„Tak děti, a my si teď povíme, jak se lidstvo z té temné historie poučilo a jak se o své nožky staráme dnes…“

Zdravé žíly a nohy všem přeje Jitka